Co se vám vybaví, když se řekne rum? Udělejte si pohodlí, protože vám teď o skutečném příběhu rumu povyprávíme něco víc. Chceme, aby na vás při každém doušku dýchla historie a tradice, které jsou s výrobou rumu spojené. Chcete-li se vydat po stopách tohoto nápoje, je nejlepší si posvítit právě na historii pěstování cukrové třtiny.
Třtina je z botanického hlediska druh vysoké trávy, který má s největší pravděpodobností původ na Nové Guinei. Podobně jako třeba u vinné révy, registrujeme první známky zpracování tehdy plané třtiny asi 10 000 let před našim letopočtem. V tomto období místní domorodci žvýkali sladké části stonku, které pro ně představovaly opravdu nevšední chuťový zážitek. Sladkou chuť v takové podobě dříve totiž vůbec neznali.
Podle všeho už v těchto dobách naši starověcí předci pochopili, že ne všechno co zkvasí, je k zahození. V případě třtiny to pochopili dost možná ještě dříve než to, jak z ní vyrábět cukr. Jistě si umíte představit rychlost, jakou plodina putovala po obchodních stezkách přes země středního východu do Afriky a Evropy.
Největší spád nabraly události po naložení cukrové třtiny na palubu Kryštofa Kolumba. Vykládka jeho druhé velké výpravy proběhla na území dnešního Haiti a Dominikánské republiky. Rostlině se v teplém klimatu neobyčejně dařilo, a tak se její pěstování brzy rozšířilo po většině karibských ostrovů.
Primárně tu šlo pořád o cukr, při jehož výrobě plantážníkům zbývalo hodně odpadu, se kterým si už neměli co počít - my této tekutině dnes říkáme melasa. A kde jeden nevidí hodnotu, druhý nachází příležitost. Otroci tedy brzy začali experimentovat s kvašením melasy, ze které potom pálili alkohol. Je třeba říct, že jejich tehdejší produkty byly pověstné tím, jak špatně chutnaly, a jak bolestivé následky jejich konzumace přinášela. Naštěstí pro nás je tehdejší výsledky neodradily a produkce rumu se začala rozvíjet na plné obrátky. Koncem 18. století se už v Americe vypilo v průměru téměř 14 litrů rumu na osobu. Pokud se vám toto číslo nezdá šílené, tak doplníme že se do průměru počítá celá populace včetně novorozeňat. V dnešním Česku je toto číslo necelý litr a půl…
Jakákoliv překážka postavená do cesty rumovým producentům a jeho konzumentům končila krvavou řeží. Americkou daň z cukru uvalenou Spojeným královstvím dnes považujeme za jednu z roznětek občanské války. Hodně narazil i pověstný exkapitán Bounty William Bligh, který se pokusil regulovat rum v Austrálii a vzbouřená armáda pak proběhla s bajonety úřadem vlády.
Příděly rumu se brzy staly klíčovým faktorem pro úspěch britského královského námořnictva. Nejenže se rum při dlouhých plavbách narozdíl od piva či vína nekazil, ale zároveň sloužil jako prevence proti střevním onemocněním nebo kurdějím. Míchal se s citrusy, aby kompenzoval nedostatek vitaminu C, kterým námořníci daleko na moři zoufale trpěli. Samozřejmě šlo o ředěnou verzi. Jak jste už asi uhodli, přesně tímto způsobem vznikl oblíbený grog, který například britské námořnictvo podávalo až do roku 1970.
Od této doby už asi sami víte, jak se s rumem nakládá. Na své popularitě rozhodně nic neztratil, spíš naopak. Už skoro v každém větším českém městečku najdete bar, kde je rumům vyhrazená celá police. Barmani se ve značkách dobře vyznají a nabídnou vám i velkou škálu možných drinků. Je to příjemná změna oproti dobám, kdy jsme si mohli vybrat ze dvou možností - a přiznejte se, kdo z vás si dal raději Cuba libre, protože mu panák čistého rumu prostě nechutnal? Ještě, že jsou tyhle časy pryč a můžeme si vychutnávat náš oblíbený rum prakticky kdekoliv.
Historii tohoto námořnického léku jsme zvládli docela rychle, a tak se příště (1. listopadu) budeme moct vrhnout na výrobu rumu. Dozvíte se, jak se třtina zpracovává, co to jsou Agricole rumy nebo jak probíhá kvašení. Tak buďte připraveni ideálně i se sklenkou něčeho dobrého při ruce.